Koráli, corals
Malí živočichové skrytí ve schránce patřící mezi žahavce
V tropických mořích včetně moře Rudého nalezneme nepřeberné množství různých druhů tvrdých a měkkých korálů, které společně formují korálové útesy. Koráli mají přerůzné barvy, tvary a velikosti, příbuzné koráli si mohou být na první pohled zcela nepodobné a nebo naopak. Drobné detaily korálů jsou fascinující a podobností či rozdílů mezi jednotlivými druhy si často můžete všimnout teprve na makro fotografiích nebo pod mikroskopem. Veškeré fotografie korálů, které zde naleznete, byly pořízeny při potápění na korálových útesech v Egyptě v okolí Hurghady.
Koráli se řadí se do kmene Žahavců (Cnidaria) a většina z nich do třídy korálnatců (Anthozoa). Jsou příbuzní například medúzám nebo sasankám.
1. Koráli jsou koloniemi drobných korálových polypů
Nejprve obecně o tom, co jsou to koráli. Mnohým by se mohlo zdát, že to jsou spíše rostliny nebo jakési neživé zkamenělé útvary. Jedná se ovšem o kolonie bezobratlých živočichů - drobných geneticky identických korálových polypů. Tyto kolonie mohou čítat tisíce, u velkých dlouhověkých korálů i milióny jedinců. Každý korálový polyp má schopnost vybudovat kolem svého těla vlastní ochrannou vnější kostru (exoskelet) na bázi uhličitanu vápenatého, takzvaný koralit. Tyto korality jsou vzájemně srostlé a tak vytvářejí korál, tedy to, co vidíme. Měkké tělo samotného korálového polypa tvoří ústa obklopená chapadly, následovaná žaludkem skrytým v jakémsi vaku, jehož stěna je složena ze dvou funkčních vrstev buněk. Steným otvorem jako přijímají potravu také například vylučují nevyužitý metabolický odpad nebo hlen, který může sloužit i k jejich obraně. Polypy jsou vzájemně propojeny dobře vyvinutým systémem gastrovaskulárních kanálů, což umožňuje sdílení živin a symbiontů, zejména řasy zooxanthellae (viz dále). Voda, ve které koráli žijí musí mít určitou teplotu, salinitu a měla by být čistá. Většina korálů netoleruje znečištění chemické a ani v podobě přírodního sedimentu.
2. Růst a reprodukce korálů
Koráli mohou být jednopohlavní (gonochoristé), vytvářejí tedy oddělené samčí a samičí kolonie. Existují ale také oboupohlavní druhy (hermafrodité), hlavně tvrdé koráli. Koráli se mohou rozmnožovat různými způsoby, asexuálně i sexuálně, uvnitř i vně své schránky. Korál roste tak, že z polypů uvnitř něj pučí nové polypy. Aby korál vytvořil novou kolonii, rodičovské polypy obvykle vypouštějí do volné vody gamety (vajíčka a sperma), po oplodnění vzniká larva (tzv. planula). Jiné koráli vypouštějí rovnou larvy, k oplodnění dochází uvnitř korálu. Larvy se usadí na pevném povrchu a následně projdou metamorfózou. Vzniknou z nich polypy, které vytvoří nový korál. Některé koráli se rozmnožují také fragmentací, pokud se například v případě bouře oddělí část korálu, může vzniknout nová kolonie.
3. Životně důležitá symbióza korálů s fotosyntetizující řasou
Koráli opravdu nejsou rostlinami, ale i přesto můžeme tvrdit, že mnoho z nich žije díky fotosyntéze. Koráli hostí mikroskopické jednobuněčné fotosyntezující řasy zooxanthellae. Nejlepšími hostiteli jsou koráli tvrdé, proto je pro ně nejvýhodnější pozice mělko na slunci. Řasy žijí uvnitř ve tkáních korálů, jedná se o vnitro- nebo mezibuněčnou endosymbiózu. Z této symbiózy mají jak řasy tak i korál prospěch. Řasy získávají bezpečné místo na slunci a korál své zbarvení a živiny ve formě produktů fotosyntézy (=procesu přetvářející oxid uhličitý a metabolické odpady na cukry a kyslík). Až 90% organického materiálu produkovaného řasami na bázi fotosyntézy je transferováno do tkání korálů. Přestože velkou část obživy zajišťuje korálům právě fotosyntéza, živí se koráli také planktonem, aby získali všechny látky potřebné pro svou existenci a další růst. Barva korálu závisí na tom, jaký druh zooxanthellae se s ním zdržuje. V důsledku například změny teploty vody nebo znečištění může korál řasy vypudit, pak se stává velice slabým, vyběleným, náchylným k různým chorobám a většinou zanedlouho hyne. Řasy hostí kromě tvrdých korálů v menším rozsahu také měkké koráli a někteří další živočichové (např. zévy, sasanky...). Nepleťte si řasu zooxanthellae s makrořasami. Mnohobuněčné makrořasy rostou zvenčí na korálech. Aby byla zachována biologická rovnováha, je na korálovém útesu nezbytná přítomnost živočichů, kteří se makrořasami živí. Mezi ně patří ježovky nebo býložravé ryby, jako jsou například ploskozubci nebo některé klipky.
Korálová věž na Carless Reef |
Korálová zahrada na Umm Gamar North |
Korálový útes Carless Reef |
Korálový útes Carless Reef |
Koráli na Sakhwa Abu Galawa |
Korálový blok na Sakhwa Abu Galawa |
4. Tvrdé koráli potřebují světlo
Tvrdé koráli (většina se řadí mezi větevníky - řád Scleractinia, stony, hard corals) budují svou pevnou schránku díky tomu, že korálové polypy vylučují uhličitan vápenatý. Stavebním prvkem korálových útesů je takzvaný aragonit (uhličitan vápenatý CaCO3 v krystalické formě). Více o stavbě tvrdých korálů najdete ve článku Jak identifikovat tvrdý korál. Tvrdé koráli preferují mělčiny, protože tak mohou zajistit dostatek světla pro svého přítele a živitele zooxanthellu. Schránka je pevně přirostlá ke skále, pevnému dnu nebo odumřelému korálu. Právě díky tvrdým korálům se už milióny let rozrůstají korálové útesy, vyrůstají nové atoly a věže. Tyto koráli označujeme jako hermatypické, to znamená budující útes. Malé a měkké korálové polypy se ve schránce ukrývají, slouží jim jako ochrana před predátory. Jejich drobná chapadla jsou zavinutá a skrytá uvnitř. Ovšem ve chvíli, kdy přijímají potravu, vystrčí tato chapadýlka ven a za jejich pomoci chytají miniaturní plankton. Ve struktuře některých tvrdých korálů můžete zaregistrovat maličká ústa či otvory, kterými vysouvají chapadla. Tvrdý korál může připomínat neživou skálu. Ale pokud se budete korálů dotýkat, můžete ucpat nebo narušit porézní strukturu jejich povrchu. Nezapomínejme, že jsme v podvodním světě pouze návštěvníky.
5. Měkké koráli “rozkvétají” v proudu
Měkké koráli (většina se řadí mezi laločníky - řád Alcyonacea, soft corals) na rozdíl od tvrdých nemají pevnou schránku. Mají pouze elastický epiderm obvykle zesílený malými podpůrnými prvky známými jako sklerity, což jsou jehličky složené z uhličitanu vápenatého. Měkké koráli často vytvářejí na povrchu ostnatou nebo zrnitou texturu, která odrazuje predátory. Co se týče jejich způsobu obživy, je podobný jako u tvrdých korálů, ale ne všechny hostí zooxanthellu. Někdy vidíme měkký korál jakoby rozkvetlý s chapadýlky lapajícími v proudu potravu a jindy tak nějak zvadle visící nebo holý. Měkké koráli preferují místa se silnějšími proudy, které jim přinášejí dostatek živin v podobě mikroskopického planktonu. Měkké koráli se na rozdíl od tvrdých obvykle nepodílejí na rozrůstání či zvětšování korálových útesů (jsou ahermatypické), ale i tak jsou důležitou součástí ekosystému.
6. Více o třídě žahavců, jejichž významnými zástupci jsou právě koráli
Podívejme se také na to, jak koráli rozdělují biologové a co mají společného s ostatními žahavci. Žahavci (kmen Cnidaria) jsou velice starou a rozsáhlou skupinou živočichů, která se na Zemi objevila před 550 miliony let a zahrnuje více než 10 tisíc různých druhů. Žahavci mají symetrický tvar těla, který je zakončen ústy obklopenými chapadly. Ta jsou vybavena žahavými nematocystami, které mají podobu malé harpunky spojené spirálovitě stočeným vláknem s jedovým váčkem. Pokud jednou vystřelí, odumírají a jsou nahrazeny novými. Slouží k omráčení, paralyzování kořisti, kterou je obvykle zooplankton, nebo k obraně.
Žahavce rozdělujeme do několika tříd. Někteří žahavci mohou mít dvě dospělé formy - přisedlý polyp a volně plovoucí medúzu. To je případ korálů řazených do třídy polypovci - Hydrozoa (např. žahavky - fire corals), stádium medúzy je součástí komplikovaného procesu reprodukce, převažuje však dospělá forma v podobě polypů. Další třídy medúzovci - Scyphozoa a čtyřhranky - Cubozoa v podstatě nazýváme medúzami. U medúzovců se z polypu oddělují medúzy, které jako dospělá forma převažují.
Téměř všechny korály jsou řazeny do třídy korálnatců - Anthozoa a stádium medúzy vůbec nemají. Pro zajímavost, název je odvozen od řeckého slova anthos tedy květina. Do této třídy se řadí také mořské sasanky. Rozděluje se na dvě pro nás důležité podtřídy: Osmičetní - Octocorallia (s počtem chapadel násobku 8), sem patří zejména měkké koráli (řád Alcyonacea - laločníci, řád Helioporacea, řád Pennatulacea - pérovníci, řád/podřád Stolonifera - stoloni). A Šestičetní - Hexacorallia (s počtem chapadel násobku 6), sem patří tvrdé koráli a sasanky (řád Scleractinia - větevníci, řád Antipatharia - trnatci, řád Actiniaria - sasanky, řád Corallimorpharia - korálovníci, řád Zoanthidea - sasankovci). Poslední, třetí podtřídou jsou Červnatci - Ceriantharia (řád Spirularia - červnatci).
Koráli na Shaab Pinky |
Korálový útes Shaab Pinky |
Koráli na Torfa Ben El Gebel |
Koráli na Small Giftunu |
Koráli na stěně Sakhwa Abu Galawa |
Korálové okénko na El Aruk Diana |