Stony, hard corals

Tvrdé korály - potápění Hurghada

Aneb jak rozpoznat jakého rodu by mohl být korál

1. Malá rekapitulace toho, co tvoří korál

Pokud budete chtít identifikovat tvrdý korál, je dobré znát pár pojmů, které se používají při popisu korálů. Tvrdé koráli jsou koloniemi korálových polypů. Tvrdé koráli mají měkké tkáně, tkáně korálových polypů. Korálový polyp má ústa (část s ústy se také označuje jako orální disk), chapadla a opláštěný žaludek ukrytý uvnitř koralitu. Každý polyp buduje svůj tvrdý vápenatý koralit (corallite), který je jeho obydlím. Stavební materiál koralitu zvaný coenosteum je složen z aragonitu, krystalické formy uhličitanu vápenatého, což je porézní materiál. Coenosarc je živá tkáň překrývající tento tvrdý kosterní materiál. Ornament kostry korálu však bývá přes měkké tkáně dobře viditelný. Coenosarc obsahuje systém gastrovaskulárních kanálů, který spojuje polypy a umožňuje jim sdílet živiny a symbiotické řasy zooxanthellae. Pevnou schránku korálu složenou z jednotlivých koralitů souhrnně označujeme jako skelet (kostru) korálu. Jako souhrnné označení tvrdých a měkkých tkání polypu se někdy používá pojem corallum. Obrázek korálového polypu najdete například na coral.org nebo na coralsoftheworld.org.

2. Jak roste tvrdý korál?

Polypy průběžně ukládají pod coenosarc další a další uhličitan vápenatý, čímž prohlubují své korality. Dospělé polypy však mohou dorůst jen určité maximální velikosti. Pokud se začnou příliš ponořovat do koralitu, vytvoří pod sebou novou “podlahu” či desku. Takže se postupem času pod polypy nahromadí množství těchto desek a korál se tak rozrůstá do stran či do výšky. Dochází také k pučení (budding) nebo to můžeme nazvat klonováním nových polypů. Z dospělého polypu vypučí nový a vytvoří nový koralit.

Tvrdé korály na útesu v Hurghadě
Příklad tvrdých korálů na útesu v Hurghadě
Tvrdé korály na útesu v Hurghadě
Příklad tvrdých korálů na útesu v Hurghadě

3. Jak identifikovat tvrdý korál?

V zásadě je potřeba si všímat toho, jak vypadá pevný skelet korálu a korality, včetně jejich velikosti. Vápenatý skelet (kostra) tvrdých korálů má různé tvary. Můžeme rozlišit a popsat následujícím způsobem tyto:

  • větvící se koráli (branching corals), typickým příkladem jsou větevníci Acropora. Větve těchto korálů mají korality axiální (na špičce, rostoucí ve směru růstu větve) a radiální (vyrůstající paprskovitě, do stran z větve). Tyto koráli mohou také vytvářet ploché stoly (table corals).
  • masivní koráli, například dírkovníky Porites nebo útesovníky Favia nebo Goniastrea a další. Masivní koráli vždy nemusí vytvářet kopec, kouli (massive corals) nebo polokouli či kupoli (sub-massive corals), ale mohou obrůstat neživé povrchy a vytvářet silné inkrustace, tedy povlak na předmětech (encrusting corals). Stejný druh korálu může dorůst různých forem.
  • sloupovité koráli vytvářejí sloupy (columnar corals), například dírkovníky Goniastera. Můžeme je zařadit také mezi masivní.
  • meandrujicí koráli (meandering corals) na povrchu vytvářejí údolí podobná korytům řek nebo bludišti, například útesovníky Platygyra nebo turbinatky Plerogyra. Jde většinou o masivní koráli, které mohou vytvářet například kulovité útvary či obrůstat povrchy.
  • Koráli také mohou připomínat tenké pláty, listy, trychtýře nebo kůru (plating corals, plates, crusts), například koráli Oxypora nebo Mycedium.
  • solitérní koráli (solitary corals) mají pouze jeden polyp, například koráli Fungia. Mohou být buď pevně přirostlé ke dnu a nebo volně žijící nespojené s podkladem (free-living corals).
Větvící se korál Acropora
Větvící se korál Acropora
Masivní korál Porites
Masivní korál Porites
Inkrustace korálu Astreopora
Inkrustace korálu Astreopora
Meandrující korál Platygyra
Meandrující korál Platygyra
Pláty či listy korálu Oxypora
Pláty či listy korálu Oxypora
Solitérní korál Fungia
Solitérní korál Fungia

4. Jak může vypadat skelet korálu a jednotlivé korality?

Velmi důležitým znakem pro identifikaci tvrdého korálu je, jak už bylo zmíněno, vzhled koralitů (corallites) a také jejich velikost!!! Vnitřní část koralitu je známá jako pohárek či kalich (calyx).Ve středu koralitu se nachází orální disk s ústy (columella) chráněný stěnou (wall, theca). Tato stěna může mít různé podoby. Stěny mohou být pro každý koralit samostatné (separate) nebo sdílené či sloučené (shared) a také může koralit vyvýšenou stěnu úplně postrádat. Stěny mají tyto části: septa - vroubkovaná vnitřní část stěny obvykle složená z “přepážek” (jednotlivých sept), costae - vnější část stěny. U sdílených stěn je vnější část stěny jednoho koralitu v podstatě vnitřní částí dalšího koralitu, stěny nejsou oddělené. Pojem septocostae označuje to, že koralit vyvýšenou stěnu postrádá, je zde plynulý přechod mezi jednotlivými korality. Stěny také mohou ohraničovat několik polypů, ne pouze jeden.

Někdy má korál ozdobné hřebeny, hřbety či údolí, které však nejsou stěnami mezi jednotlivými polypy. Takže je důležité najít kalich s ústy polypa. Dále si můžete všímat následujícího: okolo úst mohou být výstupky či koruna (paliformní laloky, paliform lobes). Na povrchu korálu mohou být boule, ostny nebo může mít zrnitou texturu. Další věcí samozřejmě je to, jak vypadají samotné polypy, jak a kdy se korál rozmnožuje, kdy loví plankton...

Samostatné stěny korálu Favia
Samostatné stěny korálu Favia
Sdílené stěny korálu Leptastrea
Sdílené stěny korálu Leptastrea
Septocostae - beze stěny korál Pavona
Septocostae - beze stěny korál Pavona
Ornament na korálu Pachyseris
Ornament na korálu Pachyseris

Další poznávacím znakem je to, jak se utváří korality nových polypů. Pučení (budding) nových polypů, tedy jejich koralitů může být: vnitřní (intra-tentacular) = rozdvojení koralitu uvnitř stěny na dva dceřiné korality, vnější (extra-tentacular) = mimo stěnu, na počátku jsou korality velmi malé a v tu chvíli máme šanci vnější pučení jasně identifikovat.

Vnitřní pučení u korálu Favia
Vnitřní pučení u korálu Favia
Vnější pučení u korálu Favites
Vnější pučení u korálu Favites

Zajímavé stránky o korálech obsahující přehledné informace o mnoha různých druzích korálů: http://www.coralsoftheworld.org/species_factsheets/

Autor textu/fotografií: Pavla Charousková