Voda, to v ní se potápíme, je jednou z nejčastěji se vyskytujících substancí ve vesmíru. Na Zemi se vyskytuje hlavně v oceánech, které pokrývají 70,8% povrchu celé planety. Najdeme jí také v řekách, jezerech a v pevném skupenství na ledovcích, část se také nachází v podobě vodní páry v atmosféře.
Při potápění v Hurghádě v Egyptě budete mít možnost se ponořit do jednoho z nejslanějších moří na světě – Rudého moře. Jeho salinita je v průměru 41‰. Za nejslanější vodní plochu (jezero) je považováno Mrtvé moře, dále pak sopečné jezero Assal v Džibutsku a jezírko Don Juan Pond na Antarktidě.
Odpor vody během potápění
Dobře víme, že voda vytváří velký odpor. Každý, kdo zkoušel ve vodě běhat, to může dosvědčit. Tento odpor je výsledkem toho, že voda má vysokou hustotu. Ta je přibližně 780-krát vyšší než hustota vzduchu. Odpor, kterému jsme vystaveni pod vodou, vymáhá správnou pozici potápěče a ovlivňuje rychlost jeho pohybu během ponoru. Čím více je silueta potápěče hydrodynamická, tím menší je odpor vody, kterému je potápěč vystaven. Výstroj by měla být připevněna tak, aby co nejméně odstávala od těla potápěče. Aby se potápěč vyhnul nadměrné únavě a zadýchání se pod vodou, musí se pohybovat pomalu a vyvarovat se zbytečných pohybů. Čelní plocha potápěče by měla být co nejmenší. To znamená, že by potápěč měl být v horizontální pozici. Napomáhá nám v tom správné rozložení zátěže – k tomu mohou mezi jinými sloužit trimovací kapsy na potápěčských žaketech nebo křídlech. Během kurzů potápění v Hurgádě klademe už během prvních lekcí výuky potápění důraz na vyvážení se a správné rozložení zátěže tak, aby kurzant dokázal udržet potřebnou pozici – trim. Znamená to, že i když potápěč nekope nohama, zůstává v horizontální pozici.
Ačkoli se nám ve vodě vzhledem k její hustotě těžko běhá, po zanoření se v ní cítíme lehčí. Potápěčská výstroj nás přestane tížit a máme pocit, že se nacházíme ve stavu bez tíže. To se děje proto, že na potápěče začíná působit vztlaková síla.
Vztlaková síla během ponoru
Zdrojem vztlakové síly je tlak kapaliny. Vztlaková síla působí opačným směrem než síla tíhová (gravitační). Každý z nás si pamatuje Archimedův zákon: „Těleso ponořené v kapalině je nadlehčováno hydrostatickou vztlakovou silou, jejíž velikost se rovná tíze kapaliny stejného objemu, jako je objem ponořené části tělesa“. Když pomineme to, že Archimedes žil před více než 2 tísíci lety, kdykoliv se potápíme, jím zformulovaný zákon účinkuje i na nás. Během základních kurzů potápění OWD v Hurghadě se budoucí potápěči učí kontrolovat vztlak. Jeho zvládnutí je klíčem ke komfortnímu a bezpečnému potápění.
Rozlišujeme tři stavy vztlaku:
- Pozitivní vztlak: vztlaková síla je větší než tíhová (gravitační)
- Negativní vztlak: síla tíhová je větší než vztlaková
- Neutrální vztlak: vztlaková síla se rovná tíhové
K ovládání vztlaku slouží potápěči:
- Kompenzátor vztlaku (BCD - žaket nebo křídlo)
Po nafouknutí na hladině zajišťuje žaket potápěči pozitivní vztlak. Potápěč může odpočívat před a nebo po ponoru unášejíc se bez námahy na vodní hladině. Po vypuštění vzduchu ze žaketu získává potápěč negativní vztlak a díky tomu se začíná zanořovat. Pak je třeba dopustit do žaketu odpovídající množství vzduchu, aby potápěč získal neutrální vztlak. Tak se může vznášet pod vodou v požadované hloubce bez jakéhokoliv pohybu – jako ve stavu bez tíže. Kompenzátory vztlaku vytlačí průměrně 15 – 20 kilogramů. Výtlak žaketu musí odpovídat množství výstroje, které potápěč na ponor bere.
- Zátěžový systém
Může být v podobě zátěžového opasku nebo systému integrovaného se žaketem (zátěžové kapsy). Pomáhá kompenzovat pozitivní vztlak potápěčského obleku (mokrého nebo suchého). Velmi důležité je zajištění správného množství zátěže, tzv. vyvážení se potápěče. Kontrolu množství zátěže je vždy třeba provést, pokud měníme potápěčskou výstroj, potápíme se po delší přestávce nebo v jiných podmínkách, než doposud (například změna ze sladké vody na slanou nebo naopak).
Plíce a dýchání potápěče mají na vztlak také vliv – dokonce malé změny mezi vztlakovou a tíhovou silou mají význam. Pokud potápěč klesá, měl by se nadechnout a když stoupá vydechnout. Spojení správného ovládání žaketu (dodávání nebo vypouštění patřičného množství vzduchu) a regulace vztlaku dýcháním zaručuje potápěči to, že je schopen udržet se ve stejné hloubce jen s nevelkými změnami.
Během základního kurzu potápění (PADI OWD) se kurzanti učí zvládnout kontrolu vztlaku tak, že praktikují dva cviky: balancování na ploutvích (fin pivot) a vznášení se (hovering).
Potápění je fantastickým dobrodružstvím, bere nás do podvodního světa, který tvoří více než 70% naší planety. Znalost základních fyzikálních principů nám pomůže v průběhu kurzu potápění porozumět tomu, jak dosáhnout stavu bez tíže.
Autor: Ewa Krawiec
Přečtěte si také článek