Pulzující koráli, laločníci Xenidy - Atlas korálů Rudého moře

Koráli Rudého moře: Pulzující koráli, laločníci Xenidy

Pulse corals, xenids

Neúnavně pulzující květy

U většiny korálů, které známe z Rudého moře, nejsme schopni pouhým okem zaregistrovat kontrolovaný pohyb chapadel korálových polypů. Normálně to vypadá tak, že si polypy jen tak vlají v proudu a čekají co jim přistane v puse. Najdeme ovšem několik druhů korálů, jejichž polypy v pravidelném rytmu stahují a rozevírají svá chapadla. Představte si lán pulzujících květů. Jedná se o měkké osmičetné koráli řádu Laločníků (Alcyonacea) patřící do čeledi Xeniidae zvané xenidy nebo xenie. I když jsou to měkké koráli, hostí fotosyntetizující řasy zooxanthellae, díky kterým získávají potřebnou energii. Těmto korálům se daří nejlépe v mírných proudech v hloubkách zhruba do 20 metrů.

1. Záhada pulzujících xenidů

Otázkou je, proč polypy těchto korálů neustále synchronizovaně pulzují? To znamená rozvírají a smršťují svá chapadla, když to ostatní koráli nedělají. Nabízí se triviální vysvětlení, že si tímto způsobem naženou do úst více potravy. Možná ano, ale některé xenidy (Heteroxenia fuscescens) rozvírají a smršťují svá chapadla téměř celý den rychlostí zhruba 40 pulzů za minutu. Koráli jsou obecně velmi efektivní organizmy a nespotřebovávají energii zbytečně. Proč by tedy tyto korálové polypy vydaly energii jen proto, aby ji hned musely načerpat zpět? Ještě když jim obživu zajišťuje zooxanthella. Existují hypotézy, že korál pulzováním vytváří proud, který nejenže napomáhá polypům nakrmit se planktonem, ale také pozbýt se usazeného sedimentu či detritu (neživé organické hmoty). Ale je to opravdu tak?

Laločník Heteroxenia fuscescens	Laločník Heteroxenia fuscescens
Laločník Heteroxenia fuscescens	Laločník Heteroxenia fuscescens

2. Dýchají koráli?

V souvislosti s objasněním záhady pulzujících xenidů se zastavme u toho, zda a jak koráli dýchají. Korálové polypy samozřejmě nemají dýchací systém podobný třeba rybám... Pojďme na to ještě z trochu jiného konce. Možná jste slyšeli o tom, že se oceány významně podílejí na produkci kyslíku obsaženého v atmosféře. Jak to tedy vlastně je? V oceánech žijí fotosyntetizující rostliny, řasy. Procesu fotosyntézy se účastní i koráli a jejich endosymbiotické jednobuněčné řasy zooxanthellae (žijící uvnitř tkání korálů!). Řasy přetvářejí prostřednictvím fotosyntézy oxid uhličitý na kyslík a cukry. Cukry slouží jako potrava pro korálové polypy i samotnou zooxanthellu. Koráli kromě toho spotřebovávají část vyprodukovaného kyslíku a uvolňují oxid uhličitý zpět do oceánu a následně do atmosféry. Polypy ve dne i v noci na bázi buněčného dýchání, řasa jen v noci. Výměna plynů probíhá, tedy můžeme říci, že koráli dýchají.) Během dne, kdy dochází k fotosyntéze, koráli produkují více kyslíku než oxidu uhličitého. V noci se fotosyntéza zastaví. I přesto korálové útesy odeberou z atmosféry více oxidu uhličitého než do ní dodají, tedy vyprodukují více kyslíku než ho spotřebují.

Zpět k našim záhadným xenidům. Vědci zjistili, že díky pulzování se u těchto korálů podstatně zrychluje proces fotosyntézy. Polypy pulzují a tak míchají vodu kolem sebe. To snižuje šanci, že polyp přefiltruje dvakrát stejnou vodu. Zjednodušeně, korál odhání pryč vodu, ve které je rozpuštěno více kyslíku, a získává tak pro zooxanthellu oxid uhličitý. Koráli také díky tomuto pohybu rychleji vylučují vyprodukovaný přebytečný kyslík ze svých tkání. Cukry však zůstávají, rychlejší fotosyntéza = více cukru. Takže lze konstatovat, že se těmto korálům vyplatí spotřebovat spoustu energie na to, aby neustále stahovali a rozevírali svá chapadla. A ještě k tomu jsou superproducenty kyslíku.

3. Jaké laločníky xenidy můžete nalézt na korálových útesech v Hurghadě

V Rudém moři při potápění na korálových útesech v okolí Hurghady můžete najít několik druhů korálů z čeledi Xeniidae. Nejzajímavějším je jistě laločník Heteroxenia fuscescens, který pulzuje rychlostí 40 stahů za minutu. Korál vytváří kolonie velikosti 60 centimetrů. Pokud se budete potápět na lokalitách South Abu Ramada nebo El Fanadir South, můžete najít místa, kde je tímto korálem, tedy mnoha jeho koloniemi, obrostlý celý korálový blok široký nejméně 5 metrů. Polypy tohoto laločníku jsou poměrně velké a “stonek” polypu může být dlouhý až 5 centimetrů. Většinou má tento korál hnědou barvu, ale nacházíme i růžové verze. Dalším druhem z čeledi Xeniidae je laločník Xenia umbellata, který má světlou, obvykle lehce narůžovělou barvu. Vytváří kolonie velikosti 20 centimetrů. Jeho polypy, které připomínají sněhové vločky, také pravidelně pulzují, ovšem v pomalejším tempu než Heteroxenia fuscescens. Dalším velmi podobným druhem je laločník Anthelia glauca. Polypy mohou dorůst i více než 10 centimetrů a jejich chapadla jsou delší a jemnější než u předchozích druhů. A pro změnu nepulzují, ale spíše se jen pohupují v proudu. Na fotografiích si ještě můžete všimnout, že korál chapadla nezatahuje, ale zavíjí do jakýchsi kuliček.

Laločník Xenia umbellata	Laločník Xenia umbellata
Laločník Xenia umbellata	Laločník Xenia umbellata
Laločník Anthelia glauca	Laločník Anthelia glauca
Laločník Anthelia glauca	Mladá kolonie laločníku Xeniidae s fluorescenčním pigmentem